Vítejte na webu

















Doma mi říkají Sýkorko, Sejkor,Šíšo a když zlobím Sikino...
Tyto stránky jsou věnované naší šarpejí slečně,která se k nám dostala(jak já říkám) řízením osudu :-)) 

V dubnu nám odešel do psího nebíčka předchozí pejsek-šarpejí kluk Basty,o kterém se můžete dočíst v sekci In Memoriam.

Bylo nám moc smutno a proto,když nám za pár dní zavolala kamarádka Vendula,zda-li bychom se nechtěli postarat o jednu zuboženou šarpejí fenku,ani jsme se dlouho nerozmýšleli.
Sýkorku z hrozných podmínek vysvobodily kamarádky Vendula a Kačka.
Poté se jí ujala Vendula,která Sýkorku musela odblešit a hlavně navštívit pana veterináře,který naštěstí vážné choroby vyloučil,přesto se Sýkorka musela každý den koupat v antibakteriálním šamponu.
Její stav převážně zapříčinila špatná strava-levné granule a bůhví co ještě.

Za pár dní po telefonátu Venduly,jsme si pro Sýkor vyrazili. Když nás poprvé uviděla dost se bála, ale za pár chvil se skamarádila hlavně s manželem. Já si ještě na projev důvěry musela ještě chvíli počkat, ale když zjistila, že jí od nás nic nehrozí docela ochotně nasedla do auta a odfrčeli jsme k domovu.

Protože bydlíme v paneláku v posl.patře(na co asi nebyla zvyklá), měla trochu problém nastoupit do výtahu. Ale po pár jízdách si rychle zvykla:-)

Po příchodu do bytu si musela vše prohlédnout a čekalo se na návrat dětí ze školy.Se starší dcerou byla hned kamarád,ale náš desetiletý syn si musel ještě pár dní počkat.Z jejího chování bylo evidentní,že s malými kluky nemá dobré zkušenosti.Po pár dnech,ale byli také kamarádi a pusinek dostává tolik jako ostatní :-)

Celý příběh Sýkorky si můžete přečíst na stránkách Sharpei fora.
